Nejvíc mě baví starty – rozhovor s Romanem Holým – I. díl

(1 hodnocení, známka: 5,00

Loading...

Ztracený a v mém archivu znovu nalezený rozhovor s muzikantem a skladatelem Romanem Holým je jistě vítaným objevem pro všechny fanoušky funky muziky. Byl psán pro portál AudioNET.cz a tato první část vyšla 6. října 2000. Z rozhovoru se dochoval dokonce i originální MP3 záznam.

Tento rozhovor je na Romanovu žádost přepsán bez větších stylistických úprav. Jediné změny oproti originálního přepisu ze záznamu rozhovoru jsou v místech, kde by čtenář bez uvedených souvislostí ztratil v textu orientaci. Poslední malou změnou je upřesnění typu přístroje, pokud o něm Roman mluví ve slangu (např. Vsko = Roland VS1680 apod.). Pokud patříte mezi lingvisty, pak prosím omluvte fakt, že občas někde chybí nebo přebývá nějaká ta čárka. V některých větách totiž bývá trochu problém správnou interpunkci vysledovat. Vzhledem ke své délce (37 minut záznamu) je rozhovor rozdělen na tři části, které na našem serveru vyjdou postupně asi v týdenních intervalech. 

Rozhovor s Romanem Holým – část I. – o začátcích, o nástrojích, samohrajkách, bzukárnách a v neposlední řadě také o ABRUCH !

Romana Holého znám jako fajnšmekra přes všechno, co má černé a bílé klapky. Ať jsou to již Moogy, Fenderpiana, Wurlitzery nebo poctivé analogové syntezátory, event. zvukové moduly, různé často i exotické provenience, to vše je u Romana k nalezení a zdaleka ne jen jako zašlé relikvie. Snad všechny své nástroje v plné kráse používá i na nové desce skupiny „Monkey Business“, která se na přelomu roku točila v našem studiu. Nedalo mi to, abych nevyužil příležitosti a za redakci AudioNetu se Romana nezeptal na pár otázek.

AN: Většinou se na rozhovorech začíná historií. Vzhledem k povaze AudioNetu mně zajímá Tvoje historie hlavně v rámci přístrojů. Na čem si začínal – nástroje, software, notátory, moduly a tak podobně.

R: Když bych to vzal úplně, úplně opravdu hodně, hodně zeširoka, tak vlastně první elektrická věc, kterou jsem měl možnost obsluhovat, byla v mojí úplně první kapele „Ďáblovi soustružníci“. Neměli jsme ani vindru a bylo nám 13 let. Bylo to CASIO VL 1. CASIO VL 1 je, nebo byla – dneska je z toho kultovní nástroj, v podstatě počítačka a nějaký hodiny, který měly klávesnici a vyluzovalo to takový legrační zvuky automatickýho bubeníka. A třeba písnička „Dadada“ od německýho „Tria“, tak ta byla právě celá natočená na CASIO VL 1. Dneska je to prostě raritní kousek. Bylo to maličký, asi, já nevím, 25 cm, jenom taková placička a dalo se na to normálně hrát, bylo to monofonní a mělo to úplně takový jednoduchý rytmy. Tak to byla první věc, kterou jsem získal. Pak už to začlo tak, že jsem začal hrát s kapelama nějakým způsobem živě a potřeboval jsem synťák. Tak můj první, kterej jsem měl (měli jsme ho jediný dva s Michalem Dvořákem tady v Čechách, tak na to jsem byl hrozně pyšnej, protože to bylo v době, kdy to bylo téměř nemožný něco takovýho sehnat), tak to byl ROLAND JX 8P. Já jsem ho měl ještě donedávna a někdo mi ho ukrad. To mě hrozně mrzí, protože to byl můj velmi oblíbenej synťák, kterej obsahoval takový tehdy velmi módní chóry. To byly první náznaky takovejch jakože lidskejch sborů. Samozřejmě, že to tak neznělo, ale připomínalo to prostě jakože sbory. A to jsme tenkrát hrozně všude používali a nikdo nechápal, co to je za krásnej zvuk – ROLAND JX 8P. Potom jsem hodně hrál na ROLAND JUNO 60. To byl vlastně typ před 8P nebo ještě vlastně starší, ale hrozně dobrej analogovej synťák.

AN: Ty jsi ho měl už tenkrát ? Já měl dojem, že jsi ho kupoval nějak teď nedávno ?

R: Teď jsem ho koupil znovu a tenkrát jsem po něm hrozně toužil a neměl jsem na něj. To nešlo vůbec koupil. Půjčoval mi ho Petr Malásek, kterej se mnou hrál v kapele, takže jsme ho v kapele měli a když jsem já ho potřeboval, tak mi ho půjčil a to byly vždycky největší svátosti. JUNO 60 je opravdu skvělej nástroj. Teď jsem si ho koupil znovu. Potom jsem přešel … krátkodobě bylo takový okouzlení úplně blbým synťákem, a to byl KORG POLY-800. A to byla taková taky prostě tabulka čokolády, úplně nesmyslná.

AN: To jsi tenkrát ještě neměl averzi ke KORGŮM ?

R: To jsem neměl, protože jsem byl šťastnej za jakýkoliv nástroj, na kterej člověk může hrát. Dneska už samozřejmě na to koukám jinak. Bylo to lehoučký a bzučelo to. Ale zvuky s odstupem, když to někde slyším, jsou úplně příšerný. Vůbec ten KORG je nějakej „mimózní“. Co mě hodně zachvátilo, byla ve svý době YAMAHA DX 7, kterou jsem nikdy neměl, protože byla tak příšerně drahá, že jsem si to nemohl dovolit, ale po tý jsem šíleně toužil. Občas se mi taky podařilo si jí půjčit od někoho do studia, to byla fakt událost, když měl někdo YAMAHU DX 7. Zase, dneska jsem si na to hrál s odstupem a fakt asi ani jeden zvuk bych prostě nikam nepoužil. U těch synťáků je to tak, že tak neuvěřitelně rychle stárnou, tedy ty zvuky, že opravdu přežijou jenom ty úplně nejdřevnější, takový ty nejklasičtější. Prostě jdou opravdu hrozně rychle „kukat“. No, a po čem jsem nejvíc toužil a to jsem nakonec měl hrozně krátce, byl ROLAND D 50. To byl první synťák z takový řady, kterej tě okamžitě omámil, protože měl v sobě efekty. Do tý doby všechny synťáky byly suchý, úplná pila, takže to vlastně bylo kolikrát strašně nepříjemný na poslech a muselo se to s tím hodně pracovat. Tady to byl synťák, kterej už měl nějaký zabudovaný efekty, takže to všechno znělo tak neuvěřitelně nádherně, všechny ty plochy a cokoliv mělo najednou prostor, takže se všichni zbláznili a byly prostě tři roky, kdy všichni měli a chtěli D50, která syčela, byla strašně příjemná. Samozřejmě, že ty zvuky zestárly úplně první, protože byly tak hrozně koncipovaný pro lidský ucho. Ten synťák jsem měl hrozně rád.  No a to v tý době jsem začal poprvé dělat noty na nějakým jakože softwaru, na nějakým počítači. Do tý doby se to všechno natáčelo tak, že jsme absolutně žádnej time jako klik nebo midi vůbec nepoužívali. Maximum, co jsme dělali, že jsme programovali bicí na automatech jako YAMAHA RX 11 nebo RX 21. To byly prostě takový bubeníci, který se hodně používali, který už začínaly mít v sobě midi, ale my jsme ještě midi v podstatě jako nepoužívali se softwarem, jenom jsme to naprogramovali, vytočili do pásu, nechali jsme si tam náťuk a do těch naprogramovanejch bubnů se přehrávaly nástroje. Nic se nekvantizovalo, všechno jsme hráli živě, taky to tak podle toho zní. Samozřejmě šíleně, protože jsme neuměli nikdo moc dobře hrát, ale technologie byla taková. To se pak všechno strašně rychle změnilo. No a první, samozřejmě klasickej můj nějakej software jsem v podstatě měl hrozně pozdě. Já jsem se tomu vždycky hrozně bránil a vždycky jsem byl zastánce toho, že všecko se musí točit živě do analogovýho pásku a hrozně dlouho mi trvalo, než jsem si prostě zvyknul na to, že se nikde netočí ten „pás“ a že se točí prostě do „hardu“ (do harddisku – pozn. redakce). Tak já jsem takovej v tomhletom pomalej, mám prostě – na ty věci si blbějš zvykám, nejsem v tomhletom moc progresivní. No a byl to samozřejmě Cubase, já jsem… byli notátoristi a byli cubaseaci, že jo. Mně vždycky daleko víc vyhovoval Cubase, no a s tím jsem v podstatě natočil nejvíc věcí. Měl jsem Atarko, úplně to nejklasičtější, nerozšířenou mizivou paměť, prostě nic, jenom čistě na tady to, na tady ty věci. K tomu jsem si koupil samozřejmě Unitor, abych mohl obsluhovat víc synťáků přes midi. No a na to jsem natočil v podstatě všechny JARy a ještě i Sexy Dancers. To jeli všichni 5 let v ProToolsech a v bůhví jakejch věcech a já jsem furt si držel doma toho „sráče“.

AN: To je možná tou Propastí (nahrávací studio Propast – pozn. redakce), která tam ten Notátor má …

R: Spousta, i Sono na to jede, i Propast. Vůbec mě nenapadlo něco nějakým způsobem měnit. Samozřejmě dneska už bych na to zas zpátky nepřešel, protože je to neuvěřitelný, prostě neuvěřitelně nespolehlivej systém, kterej … vždyť víš, jako to vypadá, že jo. Diskety, prostě nespolehlivý, mechaniky starý, to byl vlastně strašně starej dědeček, ten počítač, takže jsem furt měnil disketový mechaniky, protože se to prostě „sralo“. Takže to bylo v podstatě hrozně poruchový, já jsem těch různejch mechanik vystřídal asi 11. Furt se mi to nějak kousalo, třeba v půlce písničky to najednou ukázalo Abruch. To bylo vždycky slovo, který jsem úplně nejvíc nenáviděl. Abruch. To se u toho PC, teda aspoň já mám zkušenost, opravdu téměř nestává, že by se to kouslo nebo něco. Ale já nepoužívám audio, takže to je bez problémů. Kdybych do toho pral nějakejch 8 audiostop, tak zřejmě by to bylo asi … . Vzhledem k tomu, že tam mám Internet a hry a, já nevím, mraky jinejch programů, tak by to asi … no, zkoušel jsem to a nebylo to dobrý, tak jsem to úplně zrušil. Pavel Větrovec mi právě poradil, abych si koupil ROLANDA VS (1680 – pozn. red.), co mám nahoře. Já jsem dost nenáročnej, spíš dělám tak intuitivně, myslím si, že když máš nápad, tak stačí vzít kazeťák s mikrofonem a na ten demáč nebo na to zachycení toho nápadu to stačí. Myslím, že na to, abych to natočil celý doma na VSko, to není tak špičkový a v demáči jako takovým… . Zase se mi teďko potvrdilo, že demáče tě jenom stresujou. Natočili jsme skvělý demáče, který maj atmosféru. V tom studiu pak máš ten zvuk samozřejmě daleko lepší, ale tu atmosféru prostě doháníš. Takže podle mýho názoru by se ty demáče ani vlastně moc neměli dělat, všechno by to mělo v ideálním případě vznikat někde v nějaký atmosféře na místě, aby to bylo prostě to první a to nejlepší a už se nemuselo kopírovat. To prostě člověk nikdy nezkopíruje, to co vzniklo o prázdninách v létě někde u jezu, ty písničky, a teď jsme někde v zimě, někde úplně jinde, každej prošel úplně jiným obdobím, že jo, atd. atd. Takže napojit se na tu vlnu, která tu písničku provázela, je hrozně těžký. Takže demáče vlastně jsou na hovno, ale já když už to dělám, tak mám hrozně rád, aby mi to znělo a myslím si, že mý demáče zněj velmi slušně na to, že jsou to demáče. No a pak jsem přešel z toho na PC, dneska mám normálně Logic program, úplně stejnej jako vy tady … (Emagic Logic Audio Silver ver. 3.7 pro PC – pozn.red.). No a jak jsem říkal, zkoušel jsem do toho i jakože audio, to mi nevyhovovalo, ono by to zřejmě šlo, asi i … to bych musel nějak vyčistit ten počítač, já tomu taky moc nedám. No a teďko to dělám tak, že na midi používám normálně Logic, PC, to mám spřažený všechno se synťákama přes Unitor (Emagic Unitor8 – pozn. red.), kterej máte vy taky, přes tu osmičku. S tím není vůbec problém, to je jeden z nejlepších, to je bomba. Vy máte tady dva, ne ? S tím jsem úplně spokojenej, já tam mám napojenejch 8 synťáků a živý věci jako Fender piana, si točím normálně live do toho VSka. A fakt na nějaký ty reklamy a na ty demáče nebo na nějakou tu divadelní muziku to úplně bohatě stačí.