Allen & Heath dLive

Před časem jsem se v Plzeňském klubu Šeříkovka dostal k práci s mixem AH dLive tak bych se s vámi chtěl podělit o několik postřehů z práce s tímto digitálem.

Předně musím poznamenat, že pro původní mixy řady iLive ve své pomyslné síni slávy digitálních mixů nemám vyhrazené žádné čestné místečko, jinými slovy nikdy si mě tyhle pulty příliš nezískaly a to ani zvukem, ani ovládáním (tady uznávám, že jsem vzhledem k mému „stylu práce“ trošku vybíravější). Proto musíte omluvit trochu despektu se kterým jsem k dLive přistupoval… a s odstupem času musím říct, že možná trochu zbytečně. Tady jsou tedy moje postřehy:

Co se na první poslech zlepšilo je zvuk. Co naopak na první pohled zůstalo je filozofie ovládání pultu iLive, která mi abych se přiznal, příliš k srdci nepřirostla především kvůli způsobu práce s odposlechovými sběrnicemi. Systém „přepneš vrstvu na sběrnice, vybereš tu správnou a vyskočí ti fadery na levé části pultu na pozici sendů… a pak musíš přeskákat nazpět“ mě přijde sice logická, ale strašně zdlouhavá, nehledě na to, že se velmi snadno může stát, že mi na levé straně pultu zůstanou sendy aniž bych si to uvědomil (vyskočením ze sběrnic se levá část pultu sama nepřepne na „main mix“, je třeba nejprve od-označit sběrnici), což se mi při zvukovce také dvakrát stalo. Naštěstí konstruktéři tentokrát zjevně mysleli i na takové lidi jako jsem já a na pravou část každého displaye přidali šest volně přiřaditelných enkodérů a to dokonce se stránkováním. To mi umožnilo se na celou (pro mě zmatenou) koncepci přepínání do sběrnic vykašlat a deset potřebných sendů přiřadit na dvě stránky uživatelských enkodérů, stejně jako na třetí odesílání do efektů… a „voilá“. Konečně se mi dLive začínal pomalu líbit i uživatelsky.

Ještě jeden „zápek“ vám ale zažalovat musím, byť i tady, jak jsem zjistil později, byla na vině neinformovanost či neznalost obsluvy (tedy moje). Svoje vysvětlení začnu ale trochu ze široka. V analogových dobách kdy se ekvalizéry realizovaly sadou filtračních obvodů s operačními zesilovači, byl problém zvolit součástky tak, aby měly parametrické filtry rozsah v celém slyšitelném pásmu. Výrobci tento neduh řešili tak, že každý ze dvou parametrických filtrů byl přeladitelný v jiném rozsahu (s mírným překryvem), a tak jste na pultu měli „vyšší středy“ 500Hz-15kHz například od  a „nižší středy“ 35Hz-1kHz, protože to konstrukčně jinak vyřešit nešlo (respektive šlo, ale bylo by to neúměrně drahé). Přesně tenhle koncept firma Allen & Heath přejala jako výchozí pro své digitální pulty což mě osobně nejen že nevyhovuje, ale přijde mi to doslova bizarní. Mezi výhody čislicového zpracování signálu u digitálních mixů totiž patří možnost snadné implementace klasických IIR filtrů s libovolnými parametry, tey i přeladitelných v celém slyšitelném rozsahu, a tak mi přijde zvláštní tuto zjevnou výhodu omezovat po vzoru analogových pultů. Trošku mi to připomíná známý příběh čínských kopií motocyklů kde čínská továrna zkopírovala stroj včetně opotřebení pneumatik. Jaké má takovéto omezení nevýhody si asi dokážete domyslet sami. Já jsem například několikrát měl problém že jsem potřeboval vyříznout rezonanci (například na bubínku) a jednoduše nebylo čím, protože filtr ve spodním rozsahu jsem měl použitý jinak a vyšší filtr tak nízko přeladit nešel. Musím říct, že jsem se s tím při zvukovce docela trápil, nakonec ale se mi z roho ale podařilo nějak vykroutit a koncert zdárně odehrát. Až o několik dní později jsem se od kolegy Bohuše Rellicha, se kterým jsem tenhle nedostatek probíral, dozvěděl, že tuhle „funkci“ je možné v nastavení pultu vypnout. Tímto se tedy omlouvám že jsem na adresu konstruktéra utrousil nejedno nehezké slovo, příště už to budu vědět a hned se začnu shánět po příslušné volbě v nastavení (nicméně si myslím, že by tahle omezující volba měla být ve výchozím nastavení spíš vypnutá).

V posledním odstavci už jen několik postřehů. Když jsem se dozvěděl, že budu mět pracovat na dLive měl jsem trochu obavy z kvality vestavěných efektů a to zejména po zkušenosti s předchozím modelem iLive, jehož efekty jsou pro moje ucho na hranici použitelnosti. Potěšilo mě, že i tady technici A&H zapracovali a ačkoliv kvalita dozvuku stále nedosahuje kvalit zařízení Lexicon, Yamaha, nebo Bricasti, vestavěná sada efektů je s několika zásahy do nastavení v pohodě použitelná i na delší dozvuk (jen je ho třeba ořezat Hi-Shelf, jinak zní při delších časech příliš chemicky). Líbí se mi koncepce vstupů přímo na konzoli a to, že vedle klasických analogů tu máte také AES/EBU vstupy a výstupy, takže připojit digitální dozvuk by neměl být žádný problém.

Tento můj článek prosím neberte jako objektivní a úplnou recenzi! Pult jakým je dLive by si zasloužil mnohem podrobnější, delší a úplnější článek popisující všechny jeho možnosti, vlastnosti, zahrnující základní měření a také pojednání o možnostech rozšíření… což po mě jednom večeru stráveném prací s dLive rozhodně nemůžete chtít. Přesto mi přišlo vhodné sepsat těch svých několik subjektivních zkušeností sepsaných po prvním setkání neškoleného zvukaře s novinkou posledních let, protože právě takové články by měly být náplní rubriky „Vyzkoušeli jsme si“ našeho zvukařského portálu FADER.cz.

PS: Pokud máte k článku nějaké postřehy, výhrady či dokonce polemiky klidně je napište do komentářů pod článkem, rád si je přečtu.